Dáte si doušek indonéského čaje?

221

Ačkoli nebyl čaj v Indonésii původní komoditou, dnes patří tato země mezi přední producenty tohoto oblíbeného nápoje. Pojďme se společně podívat na to, jak se čaj vlastně do souostroví dostal, jak ho místní pijí nejraději a kam se za nekončícími plantážemi můžete vydat.

Nebýt Evropanů…

Už Portugalci si oblíbili chuť silného čaje a byli první Evropané, kteří přivezli čaj na starý kontinent. Ale do Indonésie jej přivezli až Holanďané o nějakou dobupozději z Číny a Japonska. Čaj k distribuci do Amsterdamu se totiž shromažďoval právě na Jávě. Potom dostali souostroví pod svou kontrolu Britové a v roce 1684 zde vznikla první plantáž (viz). Čaji se tu ale v té době moc nedařilo a pořádně se zde pěstování rozmohlo asi až o dvě stě let později.

Dnes zaujímá Indonésie sedmé místo ve světové produkci čaje (viz). Před japonskou okupací během druhé světové války byla však na čtvrtém místě. 

Nejde jen o černý čaj

Nejvíce rozšířený je tu právě černý čaj, na který narazíte všude. Je výborný a silný a určitě doporučuju si nějaký koupit při návratu domů. Osobně ho mám moc ráda, protože i krásně voní. Často se do něj přidává citronová tráva, zázvor, jasmín. Dá se koupit mnoho variant, ale já bych zmínila hlavně Sari Wangi (pytlíkový a úplně obyčejný), který vám i v Čechách bude připomínat indonéské warungy.

Kromě něj se zde ale pěstuje také zelený čaj, který je údajně zdravější než černý. Místní ho často míchají s citronem, ženšenem nebo mátou. V obyčejném warungu na něj ale nenarazíte. Stejně tak se na Jávě pěstuje také bílý čaj, ale prý je určený převážně na vývoz a je hodně drahý. Osobně s ním nemám žádné zkušenosti, ale pokud by někdo z vás věděl, kde se na něj dá narazit, ráda se dozvím něco nového.

Teplý nebo ledový?

Nutno říct, že pokud si dáte čaj ve warungu nebo levné restauraci, připraví vám pytlíkový. Většinou je to výše zmíněný Sari Wangi. Ale to nevadí, protože je levný a vlastně je to taková typická chuť, kterou si při cestování zapamatujete. Čaj se indonésky řekne teh. Můžete si vybrat mezi es teh (ledový) nebo teh hangat (teplý). Standardně je už předem slazený – a opravdu hodně, hodně slazený (manis). 🙂 Proto je dobré si předem říct, pokud ho chcete bez cukru (tawar).

Stejně jako káva (kterou tu však pijí převážně muži) je i čaj obvyklým nápojem, který vám nabídnou při každé návštěvě. Je zajímavé, že místní ho rádi pijí teplý i v tom největším horku. Speciálně po jídle. Ledu se tu tak nějak každý bojí, ale o tom zase někdy jindy.

Na Bali (v malých agrofarmách, kde dělají a prodávají cibetkovou kávu) se dají koupit i nejrůznější ochucené varianty, jako například šafránový, citronový, zázvorový… Ale místní tohle moc nepijí. Pokud mají chuť na skořici, tak si prostě v horké vodě povaří kus skořice. Pokud mají chuť na zázvor, tak ho nastrouhají a zalijí horkou vodou. Někdy se do čaje přidává také mléko, ale řekla bych, že je to spíš výjimka a záleží na člověku, jestli je to jeho oblíbený nápoj nebo ne. Můj manžel to například miluje, ale z jeho rodiny je jediný.

Nejlepší je ale dát si šálek přímo na plantáži, protože tam máte jistotu, že vám nevyluhují nějaký levný sáček z dovozu.

Vyrazte na Jávu (nebo na Sumatru)

Nejpříznivější podmínky pro pěstování čaje jsou na Jávě. Jedná se o hornatý ostrov s chladným podnebím ve vyšších nadmořských výškách, a tak je pro plantáže ideální. Prospěšná je také sopečná půda a Jáva se může bez problému pyšnit označením “ostrov sopek”, ostatně podívejte se sami. Jáva zajišťuje asi sedmdesát procent z celé indonéské produkce čaje, většina jde však na vývoz.

Pokud budete po tomto ostrově cestovat, určitě doporučuju zastavit se na západě v okolí Kawah Putih. Najít čajovou plantáž tu není nic těžkého. Obecně okolí Bogoru a Bandungu je jich plné. V Pangalengen jsou plantáže jednoho z největších výrobců. Ve střední části ostrova pak Kebun Teh Kemuning v Karanganyar, Medini blízko Ambarawy nebo okolí Diengu. Na východní Jávě se určitě zastavte ve Wonosari a v blízkosti Banyuwangi (přibližně deset kilometrů severně od přístavu Ketapang) se v kopcích nachází kávové i čajové plantáže, kde sice převládá káva, ale zato tam nebývá moc turistů a když budete mít štěstí, můžete se podívat i do malé továrničky.

Krásné jsou také čajové plantáže na Sumatře. Na úpatí sopky Kerinci můžete ráno pozorovat místní ženy při práci a se sopkou v pozadí jsou to opravdu krásné scenérie. Blízko města Padang je možné navštívit Kebun Teh Alahan Panjang a na severu ostrova kousek od jezera Toba jsou krásné plantáže Sidamanik.

Nebo třeba Sulawesi? Určitě nezapomeňte na plantáže Malino a jihu, mezi Makassarem a Tanete. Na Bali jsou také čajové nějaké plantáže (například Amerta blízko Angseri), ale tento ostrov není pro pěstování čaje zrovna vhodný, a tak i ty plantáže nejsou v porovnáním s výše zmíněnými opravdu nic moc.