Den Kartini – oslavy ženské emancipace na Střední Jávě

Na datum 21. dubna připadá v Indonésii Den Kartini (Hari Ibu Kartini), během kterého si lidé připomínají památku národní hrdinky, která se zasloužila o emancipaci a vzdělání žen na Jávě v době, kdy bylo souostroví ještě holandskou kolonií. Já jsem se naposledy zúčastnila těchto oslav ve vesnici Patak Banteng v oblasti Dieng na střední Jávě. Průvod byl velkolepý.

Vesnice Patak Banteng se nachází mezi městem Wonosobo a turisticky oblíbeným Diengem, o kterém jsem psala již ve článku Plošina Dieng, moje srdeční záležitost. Vlastně jsem v té době měla v hlavě jen plán sestavený pro mé rodiče, a tak jsme měli štěstí, protože tuto událost jsem zahrnutou do naší cesty neměla. Když jsme se však vraceli z výstupu na horu Prau, průvod se nedal přehlédnout.

Myslím si, že venkov má v tomto ohledu výhodu, protože ve velkém městě je těžší se k takové události dostat. Místem setkání všech místních byla základní škola, před kterou se během ráno shromáždilo několik desítek studentů i dospělých, převážně žen. Ulice byla téměř neprůjezdná a po jejích krajích stálo mnoho stánků s nejrůznějšími dobrotami.

Celá akce se začala písní Ibu Kita Kartini (viz níže i s překladem textu).

Přestože se nechtěla vdávat, ve svých 24 letech si vzala o více než dvacet let staršího muže a stala se jeho čtvrtou ženou. Ten jí ale umožnil otevřít první dívčí školu s vlastním systémem výuky. O rok později měla už přes sto žákyň. Bohužel ještě ten stejný rok zemřela. I tak ale inspirovala a motivovala spoustu žen nejen na Jávě, ale po celém souostroví. Pochod, kterého jsme se zúčastnili, byl opravdu pestrý.

Po písničce se představila skupina dívek s bubny a tradičním hudebním nástrojem podobným xylofonu, která rozpochodovala všechny přítomné. Společně pak vyšli po ulici a zastavili provoz. Průvodu se například zúčastnila i skupina dospělých žen s cedulemi týkajícími se nejrůznějších světových témat, od životního prostředí přes AIDS až po vzdělání. Za nimi šly mladé akrobatky, pak dívky v kebayi (tradiční dámské oblečení, viz fotky), které vypadaly jako princezny. Poté i nějací kluci s maskami, dívenky s kšiltovkou “SWAG” a za nimi ostatní bez kostýmu. Ženy v šátku, jiné zase bez, všechny s úsměvem.

Byla to opravdu zajímavá akce. Sice už nevím, jak průvod skončil (museli jsme asi po hodině odejít), ale určitě dobrým jídlem a spoustou selfíček, jak tak znám místní… Odpoledne podle nich měla být i módní přehlídka a taneční vystoupení.

Situace se v Indonésii za posledních sto let hodně změnila. Dneska má žena právo na vzdělání úplně stejně jako muž a může se stát klidně doktorkou nebo političkou. Na druhou stranu se ale pořád ve vzduchu drží onen stereotyp, že se má dívka brzy vdát a mít děti. Myslím si sice, že je tu už i spousta svobodomyslných rodin, ale sama vidím na příbuzných mého manžela, že ačkoli si mne jako ženy všichni nesmírně váží, nejsem na stejné příčce jako on, co se volnosti a svobody v názoru týče.

To je ale téma na dlouhé povídání, tak o tom snad radši zase někdy příště. Na závěr si můžete prohlédnout pár fotek z oslavy. Pokud budete v Indonésii v dubnu, určitě doporučuji zeptat se místních, jestli se nějaká taková oslava nebude konat i ve vaší lokalitě. Jedná se totiž o zajímavý zážitek a také se dozvíte více o indonéské historii.