Na datum 21. dubna připadá v Indonésii Den Kartini (Hari Ibu Kartini), během kterého si lidé připomínají památku národní hrdinky, která se zasloužila o emancipaci a vzdělání žen na Jávě v době, kdy bylo souostroví ještě holandskou kolonií. Já jsem se naposledy zúčastnila těchto oslav ve vesnici Patak Banteng v oblasti Dieng na střední Jávě. Průvod byl velkolepý.
Vesnice Patak Banteng se nachází mezi městem Wonosobo a turisticky oblíbeným Diengem, o kterém jsem psala již ve článku Plošina Dieng, moje srdeční záležitost. Vlastně jsem v té době měla v hlavě jen plán sestavený pro mé rodiče, a tak jsme měli štěstí, protože tuto událost jsem zahrnutou do naší cesty neměla. Když jsme se však vraceli z výstupu na horu Prau, průvod se nedal přehlédnout.
Myslím si, že venkov má v tomto ohledu výhodu, protože ve velkém městě je těžší se k takové události dostat. Místem setkání všech místních byla základní škola, před kterou se během ráno shromáždilo několik desítek studentů i dospělých, převážně žen. Ulice byla téměř neprůjezdná a po jejích krajích stálo mnoho stánků s nejrůznějšími dobrotami.
Celá akce se začala písní Ibu Kita Kartini (viz níže i s překladem textu).
Kartini, celým jménem Raden Adjeng Kartini, se narodila 21. dubna 1879 na střední Jávě a zemřela krátce po porodu svého prvního dítěte, když jí bylo pouhých 25 let. Byla bojovnicí za ženská práva a emancipaci, díky čemuž je také dnes považována za národní hrdinku. Den jejích narozenin naleznete v kalendáři jako Hari Ibu Kartini (Den Kartini), kdy se připomíná její památka. Byla dcerou vysoce postaveného muže, což jí sice dalo určitá pozitiva, ale také negativa, se kterými se neuměla smířit. Až do dvanácti let jí bylo umožněno chodit do holandské školy, kde se mimo jiné naučila i holandsky. Poté už však do školy nesměla, a tak se alespoň učila z domova a udržovala kontakty se svými přáteli z Evropy. Četla evropské časopisy a knihy, zajímala se o dění ve světě a rozhodla se podporovat práva indonéských žen, které podle ní byly v té době na velice nízkém společenském postavení. Bouřila se právě prostřednictvím svých dopisů, ve kterých často psala o nutnosti zlepšit úroveň vzdělání, zdraví i ekonomických potřebách.
Přestože se nechtěla vdávat, ve svých 24 letech si vzala o více než dvacet let staršího muže a stala se jeho čtvrtou ženou. Ten jí ale umožnil otevřít první dívčí školu s vlastním systémem výuky. O rok později měla už přes sto žákyň. Bohužel ještě ten stejný rok zemřela. I tak ale inspirovala a motivovala spoustu žen nejen na Jávě, ale po celém souostroví. Pochod, kterého jsme se zúčastnili, byl opravdu pestrý.
Po písničce se představila skupina dívek s bubny a tradičním hudebním nástrojem podobným xylofonu, která rozpochodovala všechny přítomné. Společně pak vyšli po ulici a zastavili provoz. Průvodu se například zúčastnila i skupina dospělých žen s cedulemi týkajícími se nejrůznějších světových témat, od životního prostředí přes AIDS až po vzdělání. Za nimi šly mladé akrobatky, pak dívky v kebayi (tradiční dámské oblečení, viz fotky), které vypadaly jako princezny. Poté i nějací kluci s maskami, dívenky s kšiltovkou “SWAG” a za nimi ostatní bez kostýmu. Ženy v šátku, jiné zase bez, všechny s úsměvem.
Byla to opravdu zajímavá akce. Sice už nevím, jak průvod skončil (museli jsme asi po hodině odejít), ale určitě dobrým jídlem a spoustou selfíček, jak tak znám místní… Odpoledne podle nich měla být i módní přehlídka a taneční vystoupení.
Kartininy dopisy byly v roce 1911 vydány v Holandsku pod názvem Door duisternis tot licht (Temnotou ke světlu) a vedly také k založení nadace, která mnoha dívkám pomohla se vzděláním. Momentálně vstupuje do indonéských kin film, který pojednává o jejím životě. Nejznámější píseň o ní napsal stejný skladatel, který složil i indonéskou národní hymnu.
Ibu Kita Kartini
Ibu kita Kartini, putri sejati
Putri Indonesia, harum namanya
Ibu kita Kartini, pendekar bangsa
Pendekar kaumnya untuk merdeka
Wahai ibu kita Kartini
Putri yang mulia
Sungguh besar cita-citanya
Bagi Indonesia
Ibu kita Kartini, putri jauhari
Putri yang berjasa se-Indonesia
Wahai ibu kita Kartini
Putri yang mulia
Sungguh besar cita-citanya
Bagi Indonesia
Naše matka, Kartini
Naše matka, Kartini, pravá dcera,
dcera Indonésie, jak líbezné je její jméno
Naše matka, Kartini, bojovnice národa,
bojovnice své (ženské) skupiny za svobodu
Ó naše matka, Kartini,
vznešená dcera,
jak velké jsou její ideály
pro Indonésii
Naše matka, Kartini, vzdělaná dcera,
dcera, která slouží celé Indonésii
Ó naše matka, Kartini,
vznešená dcera,
jak velké jsou její ideály
pro Indonésii
Situace se v Indonésii za posledních sto let hodně změnila. Dneska má žena právo na vzdělání úplně stejně jako muž a může se stát klidně doktorkou nebo političkou. Na druhou stranu se ale pořád ve vzduchu drží onen stereotyp, že se má dívka brzy vdát a mít děti. Myslím si sice, že je tu už i spousta svobodomyslných rodin, ale sama vidím na příbuzných mého manžela, že ačkoli si mne jako ženy všichni nesmírně váží, nejsem na stejné příčce jako on, co se volnosti a svobody v názoru týče.
To je ale téma na dlouhé povídání, tak o tom snad radši zase někdy příště. Na závěr si můžete prohlédnout pár fotek z oslavy. Pokud budete v Indonésii v dubnu, určitě doporučuji zeptat se místních, jestli se nějaká taková oslava nebude konat i ve vaší lokalitě. Jedná se totiž o zajímavý zážitek a také se dozvíte více o indonéské historii.
Ahoj měla bych na tebe pár dotazů, ale nejde mi najít tvůj…