Největší dilema zahraničního studenta: Jak vyjít se stipendiem na Bali?

219

Před pár dny to byly přesně tři měsíce od mého příletu do Indonésie. Během této doby už jsme se tu pořádně zabydleli, našli si kamarády (ne-li víc, jsme tu vlastně taková malá “rodinka”), navykli si na místní režim a naučili se hospodařit s penězi, které nám dává naše škola. A protože jsem se tu o stipendiu ještě nezmínila, věnuju mu právě tento článek.

Indonéská vláda nám měsíčně vyplácí 2 miliony Rp. (3 400 Kč), ze kterých musíme platit úplně všechno. Není to zrovna málo peněz, dá se z toho vyžít, ale není to také žádná převratná částka, díky které bychom tu mohli dělat, co se nám zlíbí.

Jsme na Bali, tady je obecně všechno mnohem dražší než na Jávě, kde studuje většina zahraničních studentů. Když za mnou přijela kamarádka, která studuje v Semarangu (Jáva), byla překvapená, kolik tu stojí jídlo ve warungu či třeba voda. Jídlo je tam asi o polovinu levnější, takže není zrovna moc fér, že máme všichni, v celé Indonésii, stejnou výši stipendia. Zatímco kamarádce ještě něco málo i zbude, já musím každý měsíc sáhnout i do svého účtu.

V prvé řadě si musíme platit bydlení. To jsme naštěstí zaplatili už v září a máme na půl roku vystaráno. Pokud se to rozpočítá, náš dům nás stojí 400.000 Rp. na osobu na měsíc (680 Kč). To je opravdu směšná cena, když známe ceny v České republice, ale na druhou stranu toto porovnávání bych ráda nechala stranou, protože pokud neustále přepočítáváme peníze a přemýšlíme, na kolik by nás daná potravina vyšla, pak akorát zbytečně utrácíme. Jde o to, že je to tu sice všechno levnější než u nás, ale zároveň máme taky mnohem méně finančních prostředků.

Kromě ubytování platíme měsíčně ještě elektřinu a internet. Za energie dáváme každý kolem 40.000 Rp. (68 Kč) a za internet do mobilu 60.000 Rp. (100 Kč). Tím končí veškeré naše měsíční povinnosti.

Taky musíme tankovat do motorky. Ta moje ujede na jednu nádrž asi 100 km, což není málo. S aktuální cenou paliva, která je všude 6.500 Rp. (11 Kč) za litr, je vlastní způsob dopravy opravdu tím nejlepším řešením. Skoro nechodím pěšky, protože se to zaprvé ani moc nedá (rozbité chodníky, teplo, šílení řidiči…), a taky je to mnohem víc únavné.

Co se týče jídla, to je asi ta nejdražší položka, hned po cestování tedy. Je to zvláštní, protože je všechno hodně levné. Ale denně utratím za jídlo kolem 50.000 Rp. (85 Kč), pokud se neomezuju. Je to většinou snídaně doma (nebo džus ve warungu), oběd, večeře, voda a nějaká ta sladkost nebo další džus. Problém totiž je, že po rýži, kterou tu neustále jíme, mám brzo hlad, a tak kolikrát jedu večer ještě pro druhou večeři. Ale o jídle už jsem psala samostatný článek, takže se znovu rozepisovat nebudu.

Dá se tedy říct, že ze stipendia utratím za všechny tyto nutnosti asi 1.700.000 Rp. (2 900 Kč) za měsíc. K tomu jednou za čas nějaké to pivo, nebo trochu dražší oběd (když je nouze, tak například Big Mac menu v McDonaldu, které stojí kolem 30.000 Rp. – 50 Kč), někdy také něco nového na sebe, protože oblečení nám tu často zničí v prádelně, a najednou jsme na výši měsíčního stipendia. Na cestování už pak musíme brát z vlastních zdrojů.

Nutno říct, že já a moji čtyři spolubydlící jsme to naprosto vyhráli, co se týče ubytování. Sehnali jsme si pěkný prostorný dům za neuvěřitelně nízkou cenu (vlastně nás to po rozpočítání vyšlo na 8 000 Kč na osobu na rok (na rok! Normální cena malého kosu pro jednoho, což je taková maličká garsonka, vychází asi na 1 000 Kč na měsíc). Díky tomu jsme na tom ještě tak “dobře”, jak jsme. Někteří naši spolužáci opravdu musejí každý měsíc sahat do vlastní kapsy (a většina z nás našetřeno nemá, protože v Evropě jsme měli tak maximálně nějaké ty brigády) a cestování už si opravdu nemohou dovolit ani omylem.

Stipendium tedy k životu na Bali stačí. Ale musíme žít skromně. Člověk si musí vybrat, jakým směrem chce tento pobyt vést, co z něj chce získat a co do něj vložit.