Už při čtení nadpisu jste se možná pozastavili nad tím, jak vlastně taková kaše chutná. Ve skutečnosti vlastně ani nejde o kaši v pravém slova smyslu, ale spíš hodně rozvařené mungo fazole v kokosovém mléce. Tento jednoduchý recept jsme pro vás připravily společně s Wulan, sympatickou mladou paní dříve ze západní Jávy, nyní z Moravy.
Jde o velice jednoduchý recept, kdy nejvíce času zabere vaření fazolek. Pro naše evropské chuťové buňky můžou být výsledné chutě poněkud zvláštní, ale když jsme s Wulan naservírovali tento “dezert” u mě doma, nikdo z rodiny neřekl, že by mu nechutnalo. Naopak si i přidávali. 🙂
Bubur = kaše; kacang = fazole; ijo = zelený
Když jsem hledala na internetu nějaké ty obecné informace o tomto pokrmu, na jakýchsi stránkách o vaření na mě vyskočilo přes tři tisíce osm set receptů bubur kacang ijo. Setkáte se také s názvem bubur kacang hijau (jedná se o spisovnou variantu, hijau znamená “zelený”) či burjo – Indonésané zkratky milují, a tak se není čemu divit, že i jméno tohoto jídla má svoji zkrácenou verzi.
Wikipedie, jakožto nejspolehlivější zdroj píšící o tomto pokrmu, píše, že pochází z Indonésie a Malajsie a bývá oblíbený na snídani, ale i na svačinu či pozdní večeři. Podle mě jde o něco, co je určitě vhodné jíst i během ramadánu (v noci, samozřejmě), protože je to hodně sladké a doplní to energii.
Zatímco u nás byla tato bubur podávaná samostatně, bez přílohy, existuje bezpočet různých variant, kterými jídlo ozvláštnit. Wulan ve videu říká, že se dá kaše zajídat toastovým chlebem (což mi přijde hodně neindonéské), ale rýže se k tomu prý nehodí. Nejšílenější mi přijde kombinace s durianem, kterou jsem objevila na internetu. Přiznám se, že k tomu bych asi taky musela sbírat odvahu. Někdy se jí také s červenou rýží, banánem či chlebovníkem a čím víc cukru se použije, tím líp.
Pokud si na indonéské ulici burjo objednáte a budete ho chtít “zabalit”, pravděpodobně vám jej nalijí do igelitového sáčku, zavážou na uzlík a když budete milí, možná dostanete i brčko.
Ale nyní už k samotnému receptu. Na postup se můžete podívat ve videu a pod ním jsem pro vás připravila recept, podle kterého Wulan vařila. Pokud byste si ho doma chtěli vyzkoušet, není problém – všechny použité suroviny bez problémů seženete na vietnamské tržnici.
Suroviny:
600-700ml kokosového mléka
400-450g nevařených mungo fazolí
500g palmového cukru
1 lžíce vanilkového cukru
1,5 lžičky soli
1-1,5l vody
Postup:
Fazolky omyjeme a dáme do hrnce s vodou. Ty fazolky, které ihned vyplavou na hladinu, odstraníme, protože ty by nebyly dobré. Vaříme do změknutí a po pár minutách přidáme i palmový a vanilkový cukr a sůl. Když jsou fazolky měkké, přidáme kokosové mléko (mícháme pomalu!) a vaříme ještě asi deset minut, aby se fazolky trochu rozvařily.
Pokud chceme jíst s ovocem, vložíme nakrájený banán, durian či jackfruit do misky a zalijeme “kaší”. Pokud chceme jíst s chlebem, buď ho můžeme přikusovat, nebo ho můžeme také položit do misky a nechat ho zalít.
Doufám, že jste se dozvěděli zase něco nového a že třeba i vyzkoušíte doma. Je to sice sladká bomba, ale budete překvapeni, jak dobře to chutná. Mungo fazolky jsou v Indonésii hodně oblíbené, já například nedám dopustit na mungo zmrzlinu, o které jsem kdysi psala zde.
2 comments
Proč né všechno se má zkusit Markéta
Určitě! Navíc, když je to recept o pár ingrediencích. 🙂