9 potravin, které nesmějí chybět v indonéské kuchyni

327

O indonéské kuchyni by se dalo napsat mnoho. Pár receptů už jste si tady na stránkách mohli přečíst. Možná už taky víte, že v těchto končinách milují ostré a smažené. Ale jakých devět potravin opravdu nesmí chybět v žádné indonéské domácnosti?

1. Sambal

Ostré chilli omáčky není nikdy dost! Ale sambal nejsou jen papričky. Často obsahuje také rajčata, limetku, krevetovou pastu, zázvor, šalotku, česnek… V každé části Indonésie je sambal trochu odlišný. Můžete ho koupit i v obchodě, ale nejlepší je samozřejmě ten čerstvý. Děti už od malička dostávají lžičku sambalu do polévky, zatímco já mám kolikrát pusu jako v ohni už po půlce takové dávky. Ale je to zdravé a funguje to jako prevence proti různým bakteriím lépe než panák slivovice.

Sambal je doma většinou skladovaný v malých plastových mističkách a vždy po ruce na stole, nebo alespoň v jeho blízkosti.

2. Kecap manis

Sladká sójová omáčka dokáže společně se sambalem vylepšit každé jídlo. Tato omáčka se prodává v každém obchodě a seženete ji dokonce i u nás (značka ABC). Je to vlastně takový rituál ochucovat si polévku sambalem, kecap manis a ještě třeba saos tomat (něco alá kečup). Je to trochu i alchimie, ale po čase se naučíte dávat si optimální množství tak, aby byla chuť perfektní právě pro vaše chuťové buňky. 

3. Nutella

Je to trochu paradox, že Nutella je jedním z hlavních hříšníků v tématu palmového oleje, ale přitom ji Indonésani kupují mnohem více než my v Čechách. Kdo nemá doma Nutellu, nemůže být přece dobrý hostitel! To nevadí, že je to vesměs jen palmový olej a cukr. Ale je to NUTELLA! S rýží si ji sice nedají, ale nabízí se mnoho receptů na koláčky s touto přísadou. Musím ale přiznat, že takový terang bulan by bez oné čokoládové hmoty nebyl tak návykovou dobrotou. 

4. Cukr

Že by národ obklopený slaným mořem potřeboval trochu osladit život? Cukr Indonésané naprosto milují. Sice je televize plná reklam na umělá sladidla, ale stejně si pak všichni dají do čaje minimálně dvě lžíce cukru. Doma ho skladují většinou v plastových dózách a je to potravina, která snad nikdy v místní domácnosti nedojde. 

5. Palmový olej

Na smažení prý ten nejlepší. Podle mého manžela chuťově tak výrazný, že indonéské jídlo připravené v Česku nikdy nemůže být stejné jako v Indonésii. Koupíte ho tu nejčastěji v pevných plastových sáčcích v různě velkých baleních. Existuje mnoho značek, ale když se v obchodě rozhlídnete, málokdy narazíte i na jinou variantu (ano, větší obchody jsou jistota, ale slunečnicový i olivový jsou pekelně drahé).

Zatímco v zahraničí probíhá osvěta a protesty proti kácení pralesů na Sumatře, za kterými stojí právě olejový byznys, s místními to ani nehne. Více o “palmáči” jsem psala zde.

6. Pytlíkové nudle

Co by to bylo za Indonésana, který by nejedl pytlíkové nudle. Mie se prodávají buď v sáčku, nebo přímo v kelímku, který stačí jen otevřít a přilít do něj horkou vodu. A svačina je hotová. Ty v sáčku se většinou připravují trochu více. Uvaří se ve vodě, pak se přihodí k osmažené cibulce (někdy i česneku), promíchají se se zeleninou a výše zmíněnými dochucovadly – a může se podávat. Pokud by vás zajímal recept, koukněte na mé video tady.

7. Rýže

Možná by bylo vhodné dát ji na první místo. Rýže je totiž pro Indonésany tou nejdůležitější potravinou. Jí se vařená, smažená, naslano, na sladko, jako kaše, ke kuřeti, k zelenině, k bramborám, k hamburgeru v McDonaldu (ano, opravdu si můžete kromě hranolek poručit rýži), vlastně k čemukoli. A nejlépe rukama, protože to si pak člověk nejvíce vychutná.

Místní, který si ráno nedá rýži, má pak celý den hlad. Vlastně se není čemu divit, že má Indonésie největší import rýže na světě. Zní to možná trochu jako paradox – je to tady přece samé políčko, ale je to vlastně logické, protože průměrně sní Indonésan 414 gramů rýže za den. Doma má každý alespoň jeden rýžovar, naše tetičky dokonce tři – a jsou věčně plné. 

8. Zelenina

Ačkoli čerstvou zeleninu moc často místní nejedí, doma ji vždy mají. Dělají z ní polévky nebo ji smaží k rýži. Musím ale říct, že po pár měsících mi tu čerstvá mrkev nebo salát prostě chybí a musím se vydat na trh, abych uspokojila své chuťové buňky. Kromě pár kousků nakrájené okurky tu totiž k jídlu nic tepelně neupraveného nedostanete. 

9. Krupuk

O krupuku už jsem psala samostatný článek, který si můžete přečíst zde. Najdete tam i video s přípravou. Jsou to prostě takové výborné lupínky, které se hodí ke každému jídlu. Na trhu se koupí sušené a doma se jen rychle osmaží na pánvi (se spoustou palmového oleje samozřejmě).