Multikulturní Palembang – místa, která nesmíte minout

Druhé největší město na ostrově Sumatra neláká tolik cizinců jako Medan nebo Padang, ale přitom nabízí spoustu zajímavých míst, která rozhodně stojí za vidění. Nejen, že jsou lehce dostupná a fotogenická, ale také se skrze ně dá dozvědět hodně o lidech, kteří tu vedle sebe žijí a vzájemně se respektují.

Já jsem se v Palembangu zastavila loni při mé cestě stopem. Původně to měl být jen jeden odpočinkový den, ale nakonec se všechny plány změnily (jak jinak) a strávila jsem tam dva skvělé dny s pár mladými Indonésany, kteří taky rádi cestují a poznávají zákoutí celého souostroví. Takže jsem byla v sedmém nebi, protože přesně věděli, co se mi bude líbit. Za tuto “prohlídku” města jsem jim moc vděčná.

V tomto článku se s vámi chci podělit nejen o zajímavá místa, která v Palembangu stojí za návštěvu, ale také o tipy na jídlo, které prostě člověk musí v této oblasti vyzkoušet.

Most Ampera

Asi nejznámější stavbou v Palembangu je most Ampera, který vede přes řeku Musi protékající centrem města. Přes den není nijak zvlášť zajímavý, ale v noci hraje všemi barvami. Není divu, že právě v jeho blízkosti se místní obyvatelé sdružují.

Tento moc byl postaven v roce 1957, měří 63 metrů do výšky a 1 117 metrů do délky. Je druhým nejdelším mostem na Sumatře (první místo drží most v Siak v provincii Riau, který je delší jen o pár desítek metrů) a údajně byl jednu dobu i nejdelším mostem v Jihovýchodní Asii. Dříve se otevíral do výšky deseti metrů kvůli proplouvajícím lodím, ale dnes už je to minulostí. 

Největší Korán světa

Pokud si představujete svázanou tištěnou knihu, ve které se dá listovat, tak jste vedle. Největší Korán světa je totiž ve skutečnosti patnáct metrů vysoká konstrukce s dřevěnými otočnými deskami, na kterých je napsán celý text z Koránu. Konstrukce má pět pater, ve kterých jsou rozestavěny zdi v několika řadách. Návštěvníci si mohou libovolně “listovat”, jak se jim zachce. Místo má určitou energii a jsem ráda, že jsem se tam dostala. Ženy sem však mohou vstoupit pouze se zahalenou hlavou.

Pagoda na ostrově Kemaro

Blízko centra města se na řece Musi nachází malý ostrůvek, který dostal jméno Kemaro. Toto místo je velice populární u víkendových výletníků, převážně u rodin s dětmi, které si tu roztáhnou deku a udělají si piknik. Na ostrůvku se nachází devítipatrová pagoda a konfucianistický chrám. Pagoda je rozhodně zajímavá a fotogenická, ale jedná se o novou stavbu z roku 2006. Chrám je o několik desítek let starší.

Nachází se tu také velice zvláštní strom (pohon cinta), ke kterému se váže legenda o pravé lásce. Traduje se, že pokud sem přijde zamilovaný pár a vyřeže svá jména do tohoto stromu, už se nikdy nerozdělí.

Mešita Cheng Hoo

Čínská architektura nejde moc s mešitou dohromady. Ale v Indonésii je hned několik mešit, které vypadají spíš jako konfucianistický chrám. Jedna taková se nachází právě v Palembangu. Je to vlastně docela unikátní a zajímavá část historie. Nejčastěji se o příchodu islámu do souostroví hovoří ve spojení s Indií, ale dokonce i mnoho místních netuší, že jedna vlna přišla také z Číny.

To tehdy, když admirál Haji Muhammad Cheng Ho se svojí výpravou přijel do souostroví kvůli obchodu. Bylo to na přelomu 14. a 15. století. Přijel sem několikrát a dokonce se setkal s vládcem tehdejšího království Majapahit, se kterým se domluvil na podpoře šíření islámu. Myslím si, že tento typ architektury určitě stojí za vidění. Tato je navíc trochu mimo centrum a je tu klid, takže je vhodná pro všechny “zvědavce”, kteří touží do mešity nahlédnout.

Za zmínku stojí i mešita Masjid Agung v centru města (kousíček od mostu Ampera), která je pěkná za tmy. Stavba je celá bílá a má koloniální prvky.

Arabská čtvrť

V této části města žijí převážně potomci Arabů, kteří si tu brali místní ženy a usadili se tu. Jejich kampung (část města) je velice pěkný. Domy hrají barvami, dominantní je bílá a zelená. Je tu uklizeno a klid. Místo je sice volně přístupné turistům, ale nejedná se o žádný skanzen. Je to příjemné prostředí, kde se člověk může dozvědět více o místní kultuře. Místo se bude líbit všem milovníkům architektury.

Benteng Kuno Besak 

Sultánův palác postavený v osmnáctém století je architektonickým skvostem města. Je známý také pod názvem Nový palác (Neuwe keraton / Keraton Baru), jak mu říkali holandští kolonizátoři. Spíš než palác stavba připomíná pevnost. S výstavbou se začalo v roce 1770 a údajně trvala sedmnáct let.

Architekt je nám neznámý, ale projekt vedl etnický Číňan, což jen dokazuje, jak toto město vždy bylo a je multikulturní. Momentálně palác patří oblastnímu vojenskému velitelství a část je přístupná turistům.

A jaké jídlo rozhodně vyzkoušet?

Z Palembangu pochází výborný martabak har, kterému jsem už věnovala tento článek. V centru města je spousta lokálních warungů a restaurací, kde ho můžete vyzkoušet. Jedná se o kombinaci indonéské a indické kuchyně.

Kdo byl v Palembangu a neokusil pempek (nebo také empek-empek), jakoby tam vlastně ani nebyl. I když na pempek narazíte všude po souostroví, pochází právě odtud – navíc je v této oblasti mnohem lepvnější než kdekoli jinde a také se prodává spousta variant. Článek o tomto pokrmu sice ještě na blogu nemám, ale v dohledné době na něm zapracuju. Teď tedy alespoň stručně – pempek jsou jakési smažené kuličky či velké koule z rybího masa míchaného s moukou. Mohou být plněné, často vařeným vejcem. Na povrchu křupavé, uvnitř měkké. Namáčejí se do sojové omáčky s chilli papričkami.

Sbíhají se mi sliny, když pomyslím na pindang – hustou rybí polévku. Jde samozřejmě o rybu sladkovodní, zejména se používá ryba patin neboli pangas. Indonésané milují husté polévky, ve kterých si musí maso obírat sami (no, tohle moje záliba tedy není), takže v pindang patin nechybí velké kusy masa, rajčat a chilli papriček. Nechybí ani osmažená cibulka, spousta lokálního koření a často se přidává i kukuřice. K polévce se jí rýže a dá se proto pokládat za plnohodnotný oběd.

Je Palembang bezpečný?

Když jsem cestovala sama po Sumatře, čím víc jsem směřovala na jih, tím častěji mě místní varovali, abych stopem raději nejezdila. Na letiště v Palembangu jsem dorazila na Silvestra, přesně o půlnoci. Můj plán jet do centra a potulovat se tam přes noc (chtěla jsem vidět silvestrovskou atmosféru, ohňostroje…) mi několik lidí rozmluvilo, protože tohle město prý není pro samotnou ženu bezpečné, natož, když se jedná o turistku.

Byla jsem z toho zmatená, ale rozhodla jsem se přespat raději na letišti a další dny strávit s místními. Musím říct, že přes den jsem si tu připadala naprosto bezpečně, ale na mých nových přátelích bylo vidět, že z takových nočních toulek mají trochu strach. Je to proto, že v noci tu bývají často různá přepadení.

Musím uznat, že z Palembangu jsem měla dobrý pocit a necítila jsem se nijak ohrožovaná. Myslím, že Indonésané se občas bojí víc, než bychom se v jejich případě báli my. Ale od Palembangu směrem na jih už je opravdu potřeba dát si pozor.

Z celé Sumatry je prý nejméně bezpečná oblast města Lampung, které je na samotném jihu ostrova. Přepadávají se tu náklaďáky (proto mi byl rozmluven ten stop) a i řidiči na jiných ostrovech o těchto problémech ví. Nevěříte? Zeptejte se někoho na tomto ostrově, kdo jsou to takzvaní bajing loncat.

Tohle tu píšu hlavně proto, že je určitě lepší být obezřetný a moc bych turistkám nedoporučovala pohybovat se tu v noci bez doprovodu. A stop v této oblasti už vůbec ne. On vás totiž stejně téměř nikdo nebude chtít vzít.

Palembang jako takový však určitě stojí za návštěvu. Ta situace není tak hrozná, jak ji místní budou popisovat, ale je lepší nechat se od nich poučit a nehrát si na hrdinu.