Balijské městečko Bedugul a jeho tajemství

178

Kdesi v horách ve vnitrozemí Bali se nachází malé městečko Bedugul. Leží u jezera Beratan a většina turistů tudy pouze projíždí, případně se zastavuje na známém chrámu, který leží přímo u jezera a je to jedna z nejfotografovanějších staveb v souostroví. Ale městečko toho nabízí mnohem víc než jen tento chrám…

Přijet sem můžete ze tří směrů. Po frekventované silnici z jihu, po té stejné ze severu nebo po rozbité asfaltce také z jižní strany. Ať už si vyberete kteroukoli cestu, čeká vás změna počasí – ochladí se a zejména v odpoledních hodinách se okolí zahalí do mlhy. V zimních měsících vás určitě nemine déšť, což je společně s chladným horským podnebím naprostý opak toho, co byste od tropického ostrova čekali. Ale i když říkám zima, minimální teploty jsou zde okolo 22 °C. Jenže člověk, který přijede z nížin, ten rozdíl 8 °C opravdu pocítí.

Pastva pro oči i chuťové pohárky

Okolí je tu bezpochyby nádherné. Jezero je obklopené vysokými kopci a během dne několikrát mění svoji tvář. Ráno, když si přivstanete, můžete se kochat klidným východem slunce přímo od chrámu. Nad jezerem se drží slabý opar a nebe je většinou bez mráčku. Dopoledne však začnou přes vrcholky vplouvat mraky a odpoledne už ani dalekou sopku Agung neuvidíte. Večer je to tu ale moc hezké, protože pokud neprší, nebe je opět čisté a jsou vidět hvězdy, které se odrážejí v klidné hladině chladného jezera.

Díky příjemným teplotám se tu daří nejrůznějším květinám a stromům. Není divu, že se zrovna tady nachází největší botanická zahrada v Indonésii. Nachází se zde také několik zahradnictví, kde seženete všechno možné, od orchidejí až po bonsaje. Na místních trzích narazíte na nejrůznější druhy ovoce, ale největším lákadlem jsou jahody. Ne nadarmo se říká, že je Bedugul jahodovou oblastí – plody jsou velké a sladké a pokud si zde dáte džus nebo jahodovou palačinku, budete se oblizovat za ušima ještě druhý den.

Kromě toho zde také seženete výbornou grilovanou kukuřici. Ostatně, to by bylo, aby nebyla výborná, když na hlavní křižovatce stojí obrovská kýčovitá socha kukuřičného klasu. Bedugul je také místem nejrůznějších smažených lupínků. Je tu nespočet druhů a místní se je snaží prodat na každém rohu. Můj nejoblíbenější je z tapiokové mouky a oříšků.

Kdo vlastně město vybudoval?

Na okolní kopce se dělají organizované či samostatné výstupy, i když většinou je to lákadlo spíš pro indonéské turisty, kteří sem nejčastěji přijíždějí z Jávy. Jeden z vrcholků je dokonce poutním místem, kam se vypravují zejména muslimové, kteří se nahoře modlí.

Toho se týká také historie městečka. Je to velice zajímavé, protože existují dvě verze. Jelikož je Bali hinduistický ostrov, Balijci tvrdí, že bylo městečko zbudováno poté, kdy tam tehdejší král nechal postavit onen chrám. Bylo to poté, co utrpěl porážku od svého nepřítele a uchýlil se do kopců, aby díky meditaci nabral sil do dalšího panování. Prý byl tento chrámový komplex postaven na začátku 17. století.

Místní, převážně muslimská komunita, však mají jiné mínění. Můj známý, pan Amin, mi vyprávěl trochu jiný příběh. Dříve, před několika staletími, byla tato oblast nejen neosídlená, ale hlavně to byl jeden velký hustý les. Balijci toto místo nepotřebovali.

Jenže v 15. století sem údajně začali přicházet první muslimové, kteří si však na ostrově potřebovali najít “své” vlastní místo, kde by mohli spokojeně žít. Bylo to v době, kdy známý panovník Hayam Wuruk dobýval souostroví. Amin tvrdí, že do těchto míst nejdříve přišlo deset mužů, kteří se pustili do kácení stromů a stavby obydlí. To je samozřejmě nepředstavitelné, ale některé články se o těchto muslimských přistěhovalcích také zmiňují.

Prodavač na trhu Aminovo vyprávění doplnil: “Na ostrově je hned několik hrobek prvních šiřitelů islámu, kteří sem tenkrát přišli. Jedna z nich je támhle na kopci. Je to místo, které není posvátné jen pro nás, ale uznávají ho také hinduisté.”

Informaci jsem si samozřejmě chtěla ověřit. A ano, opravdu se na jednom z kopců nachází hrobka muže jménem Habib Umar bin Yusuf al-Maghribi.

Ovšem jestli je to všechno pravda, to zatím nikdo nedokáže jistě říct. Možná to ani není tolik důležité. Lidé tam dokážou žít společně i přes to, že každý věří té verzi, která se týká jeho náboženství. To jen dodává tomuto místu jistou atmosféru a možná právě díky tomu se sem mnoho turistů, ať už indonéských či bule, tak rádo vrací. Alespoň na ten jahodový džus a výhledy na druhé největší jezero ostrova.